PETR

Dneska/včera, už nevim, jsem si vzpomněla, že jsem na vejšce na psychologii vymejšlela (já a plus pár dalších, ale já byla nejaktivnější!!! :D) příběh na písmeno "P", a tak jsem se rozhodla, že se s ním o vás taky podělím :)))

Petr pobýval polovinu pracovního poměru po přátelích. Petr prodával pomeranče pod pultem. Paní Ptáčková přicházela pro pomeranče pravidelně při polední pauze. Paní Ptáčková potkávala Petra pořád pod pultem.  Petr potřeboval peníze, paní Ptáčková Petrovi peníze pohodila pod pult. Petr podal paní Ptáčkové prodané pomeranče, paní Ptáčková poté pohodila pomeranče po psovi. „Parchante“, prohodila. „Proč?“ pronese Petr. „Prodáváš prohnilé pomeranče Petře, proto!“ Pan Petr pronesl „Proč po psovi?“  „Protože pobýváš pod pultem“  pověděla paní Ptáčková. „Pizdo pitomá!“ „Pacholku, přestaň prodávat prohnilé pomeranče. Pojď sem pejsku, prokousni Petrovi paži.“ Pejsek poslušně přiběhl, poté prokousl Petrovi paži. „Pse prašivej“, pověděl Petr. Plačící Petr pod pultem prosí paní Ptáčkovou „Paní Ptáčková, přivolejte psa!“ Petr povolal policii. Policie přijela, případ prošetřila. Prohnilé pomeranče prodává Petr pořád, pes pošel, paní Ptáčková pořád pláče.

A pořád a pořád se u toho chlemtám, jak kdybych to četla poprvý :D